Síla skrze kořeny předků – inspirace rituální konstelací

Šeřilo se a mladá dívka si nervózně poposedávala na židli. Ruce měla složené pod stehny a křečovitě svírala sedadlo židle. Jen velmi pomalu se jí dařilo vypovědět, co by ráda viděla ve své konstelaci. Lehký přízvuk dával vědět o cizokrajném původu a éterické vzezření o jemnosti její duše. Nechyběla však hloubka ani síla…

Klientka: “Miluji svou práci. Vytvářím permakulturní zahrady, které svou krásou těší a svými plody sytí. Přesto však cítím, že musím pro výdělek pracovat čím dál tím více a tvrději a mou lásku tak začíná překrývat vyčerpání.”

Konstelář: “Kdo z tvé rodiny musel pracovat také tak tvrdě?”

Dívka jemně sklopila hlavu a téměř zašeptala: “Otec. Vždy říkával, že život je boj a já mu dříve nechtěla věřit. Ale poslední roky na mě jeho slova doléhají čím dál tím více.”

Konstelář: “Odkud pocházíš a je tvůj otec stále ještě naživu?”

Při této otázce se dívka opět narovnala a malinko se pousmála. Přitom se dívala z oken místnosti, směrem na lesnatý svah, uprostřed něhož stála malá kaplička.

Klientka: “Jsem ze Sibiře a moji rodiče tam stále žijí. Oba celý život těžce pracují, jinak by nepřežili…”

Konstelář: “Dobře, vyber si zástupce za matku s otcem a za matku Sibiř. Za sebe si zástupce nevybírej. Zůstaň v konstelaci sama sebou.”

Od první chvíle, kdy zástupci vstoupili do svých rolí, kruh měl pocit, jako by byl účasten posvátného rituálu. Klientka se beze slova dívala na zástupce svého otce a matky, za nimiž stála velká a věčná Matka Sibiř.

Vše probíhalo beze slov… jen intenzita okamžiku byla tak nesmírná, že mnozí z přítomných nedokázali skrýt své dojetí. Dívka stála před svými rodiči a byla ohromena. Jakoby viděla, jak v dáli za nimi stojí stovky jejich předků, kteří byli všichni neodmyslitelně spojení se zemí, ve které se narodili a do které se po své smrti opět navraceli.

Konstelář požádal klientku, aby se otočila ke svému otci a řekla tato slova: “Tati, vše, co jsem dělala, bylo z lásky k tobě. Chtěla jsem to nést za tebe…” A hluboce se poklonila.

Zástupce za otce: “To nemůžeš, to je můj osud… a dávám ti požehnání, abys mohla jít svou vlastní cestou”.

Konstelář: Láska dětí ke svým rodičům bývá tak nesmírná, že děti mnohdy přebírají, z této lásky, jejich osud. Jakoby tím říkali: “Raději budu trpět já, než ty, mami, tati…”. Tím se ale zaplétají do příběhů a přebírají role, které jim nenáleží. Nevědí totiž, že rodičům se skutečně neuleví a děti to zbytečně zatěžuje.

Po několika minutách ticha konstelář vstal a přivedl do konstelace jednu z účastnic kruhu. Postavil ji vedle klientky a představil ji jako zástupkyni za klientčinu permakulturu. Ta se na klientku usmála a za ruku ji vedla k Matce Sibiři. Všechny tři si navzájem dlouze hleděly do očí a kruhu se zdálo, jako kdyby na chvíli splynuly v jednu.

Po chvíli Konstelář opět klientce řekl, aby opakovala po něm: “Mami, tati, Matko Sibiři, to je má permakultura. Je to má práce i má láska. Živí mě jak na těle, tak i na duši. A kdykoliv budu tady v Čechách dělat svou práci, budu to dělat i s myšlenkou na Vás a mou vlast.“

A nakonec konstelář ke klientce pronesl: “Až příště poletíš navštívit svou rodinu, přivez si zpět deset kilo zeminy a přidej ji do každé zahrady, kterou tady u nás budeš vytvářet…”

V dnešní době, kdy můžeme žít kdekoli na světě, často zapomínáme na naše kořeny. Býváme s našimi rodinami sice ve spojení, ale v hloubi duše můžeme mít mezi sebou propast. Tím jsme odříznuti od našich předků, od našich tradic a především od síly, která koluje našimi rodinnými liniemi.

Ve své knize “Svět mužského a ženského principu” píši:

“… rituál působí na naše smysly a emoce. Pracuje s námi na hluboké iracionální rovině a rozvíjí vrstvy našeho já, které jsme za poslední staletí opomíjeli.”

Hluboké pohnutí srdce u vzpomínky na ty, kteří tu byli před námi, může pohnout nejen námi, ale celým naším systémem… to je síla rituálu, nejen v konstelaci.