/Síla archetypů/ Persefona – Holčička, která se rozhodla vyrůst

Oslepilo ji ostré světlo. Hermes ji sice varoval před bolestí a pomohl jí nasadit černou škrabošku, ale přesto takový nápor nečekala. Ač bylo jaro a slunce ještě nemělo takovou sílu, její kůže cítila, že jí paprsky objímají celé tělo. Možná ji chtěl Helios pozdravit, po všech těch měsících, kdy byla ztracená. Ale byla? Ona naopak měla pocit, jako kdyby se poprvé v životě našla…

Shledání bylo nesmírné. Po celou tu dobu na matku myslela se steskem a cítila upřímnou radost, že ji opět vidí. Přesto Demeteřino objetí bylo o něco silnější a dusivější, než si pamatovala. Přichystali pro ni velkolepou hostinu. V chrámu v Elusiích, kde se vše ještě skvělo novotou, kde nestihla zaschnout malba na stěnách a kde byl cítit čerstvý pach z obětin, právě tam matka nyní žila. Bylo to velkolepé, přesto hrozivé místo. Persefona jej vnímala jako mramorovou podobu nějaké části matčiny duše, o které vždy věděla, že ji má a které se ve skrytu bála. Paradoxně nyní, když se ta tmavá, dlouho potlačovaná matčina část manifestovala v chrámu, Persefona měla pocit, že té ženě daleko lépe rozumí. Anebo to bylo tím, čím v průběhu nedávných měsíců sama prošla? V sešeřelých zákoutích chrámu, kde se sluhové pohybovali jako stíny, se cítila podivně v bezpečí. Jakoby jí to přípomínalo nový domov, který objevila, jako kdyby jí to pomáhalo být Hádovi blíže.

Bylo již pozdě v noci, stoly, které před pár hodinami přetékaly jídlem a vínem, už dávno hostily jen pár psů, kteří se seběhli, aby ohryzali zbylé kosti. Chrám postupně upadal do ticha a dřímoty, stejně tak jako Persefona, která z pod zavřených víček zaznamenala letmý pohyb a lehký dotyk rtů na čele. To ji matka šeptala: “Kóré, holčičko moje, konečně jsi zpět. Teď už se není čeho bát, nikdo mi tě už nevezme.” A Persefona, na pokraji snů, jen tiše vydechla: “Pozdě, matko…” A upadla do hlubokého spánku. 

“Kóré, holčičko moje, konečně jsi zpět. Teď už se není čeho bát, nikdo mi tě už nevezme.”

Opět se procházela po břehu Styxu. Míjela bloumající stíny a všudypřítomná šeď zalitá světlem, ne málo podobnému tomu měsíčnímu, její pokožku proměňovala v mrtvolně bílou až skoro průsvitnou. Bylo příjemné se dotýkat známých míst, chodidly opět prošlapávat staré stezky. Blížila se k trůnu, na kterém Hádes seděl ve stejné pozici, v jaké si ho pamatovala, když odcházela. Když před ním stanula, lehce mu pokývala na pozdrav. Dlouho se na ni díval, zkoumal její nitro a pak i to své. Jakoby se jeho duše chtěla dotknout té její. Když tu najednou prudce vstal a sevřel ji v pevném objetí. Ve stejně dusivém, jako bylo to matčino, jen s tím rozdílem, že v jeho případě se cítila na svém místě a svými pažemi ho sevřela stejnou silou. Poté ji do ruky jemně vložil její jablko, symbol který si sama vybrala pro svůj majestát a posadil ji opět na trůn po svém boku. Král a Královna podsvětí mohli začít svůj den v největším a nejbohatším království světa.

Probuzení do nového dne v Elusiích zpět na zemi, už nebylo tak matoucí a bolestivé, jako její výstup z podsvětí, které podnikla předcházející den. Ač byla ve snech zpět u Háda, kde prožila celé dlouhé týdny, cítila se čerstvá a odpočatá. Čas v podsvětí plynul jinou rychlostí a i když na zemi od jejího zmizení uplynuly měsíce, ona měla za sebou již dlouhé roky. Chvíli si prohlížela místnost kolem sebe, vnímala barvy a vůně. Vše vychutnávala s úplně odlišným prožitkem, než jak si to pomatovala. S větší hloubkou, klidem a možná i propojením s každým zvukem ptáka, který pod okny právě lovil, s každým zachvěním dlouhých závěsů, se kterými si pohrával ranní větřík a na které její tělo reagovalo příjemným mrazením. Poprvé v životě byla schopna svět na zemi vnímat v jeho celistvosti – jak jeho nádech, tak i výdech. Jak lehký větřík prohánějící se loukou květin za jejími okny, tak i poslední výkřik zvířete, kterého právě ulovil pták na nádvoří chrámu. 

Ležela tak až do okamžiku, kdy se pomalu otevřely dveře do její komnaty. Sledovala jak matčina útlá postava s dlouhými kaštanovými vlasy nese k jejímu lůžku snídani. Demeter na tác připravila veškeré laskominy, které Persefona jako malá holčička milovala. Musela se usmát nad její dojemnou péčí. S vděčností přijala pohár ředěného vína a začal ulamovat kousky čerstvého chleba, který labužnicky namáčela v kořeněné rybí omáčce. Společně pak vzpomínaly na cestu do Pompejí, odkud tato specialita pocházela. Uvědomila si, jak jí upřímný smích chyběl. Nejen ten matčin, který byl vždy tak nakažlivý a odzbrojující, ale především ten její. Jakoby se malá Kóre opět ukázala z temnot a na chvíli nechala Persefonu – královnu jen tak nic nedělat a bezstarostně si užívat. 

Když se společně nasnídaly, Demeter nechala přinést šaty, pentle, líčidla, prostě vše, co mladá Bohyně potřebovala a přisedla si k Persefoně, aby ji začala pročesávat vlasy, jak to vždy dělávala před jejím zmizením. Avšak Persefona jemně vzala hřeben z jejích rukou a odložila ho stranou. Poté ji vzala ruce do dlaní a klidným, přesto pevným hlasem řekla: “Už ne, matko”.

“Už ne, matko”.

V jejím hlase byla slyšet láska, která však vytyčovala pevné hranice. Upřímně, bez sebemenšího pohnutí, se dívala matce do očí, se stále otevřeným srdcem a pokorou za život, který jí dala. Demeter se pomalu postavila po boku postele a s pohledem z okna se jí zeptala: “Jedla jsi v podsvětí něco za tu dobu, když jsi tam setrvávala?” A Persefona sáhla pod polštář a podávala ji nejkrásnější granátové jablko, které kdy Demeter viděla. “Ano, Hades mi dal toto jablko, ze kterého jsem snědla tři zrníčka”

Demeter s hořkostí zavřela oči a chtěla Háda proklít s veškerou zlobou, která se v jejím nitru začala opět hromadit. Pomalu cítila, jak ji opět začíná spalovat vztek, jenž se rozhodla vyměnit za hlubokou depresi a smutek, které jen před několika málo týdny málem přivodili zkázu celého lidstva. Ale Persefona už stála vedle ní a vzala ji opět za ruce, načeš s lehkým úsměvem pronesla: “Matko, i když to mění vše, mezi námi to důležité zůstává. A to v čistší a zralejší podobě, než kdykoli před tím. Dvě třetiny roku s tebou a třetinu s ním, tak jak bylo souzeno a tak, jak jsem se rozhodla, abych se stala celistvou.”

Matko, i když to mění vše, mezi námi to důležité zůstává. A to v čistší a zralejší podobě, než kdykoli před tím. Dvě třetiny roku s tebou a třetinu s ním, tak jak bylo souzeno a tak, jak jsem se rozhodla, abych se stala celistvou.

A tak tam stály proti sobě, dvě mocné Bohyně, dvě silné ženy, které si prošly utrpením, jenž jim pomohlo najít cestu nejen k sobě samým, ale především k sobě navzájem. 

Matka a dcera, navždy propojené, které ač vydají-li se každá svou vlastní cestou, jednou za čas se jejich cesty opět spojí. A to je zákon, který se nemění a bude tu až do sklonku světa.

Tento příběh, stejně jako původní mýtus, má mnoho rovin, které čtenář bude objevovat postupně při opětovném čtení. Ať už je to cesta dívky směrem pryč od matky, aby se k ní nakonec mohla vrátit, tak je to i setkání s mužem, který jí proměňuje, pokud ona sama bude chtít. Příběh mluví i o pobytu v podsvětí, které je symbolem pro naše podvědomí a o opětovném vynoření a zanoření se do jeho hlubin. Jelikož jsem vše psala především se záměrem vám trochu více přiblížit, jak se s tímto příběhem pracuje v archetypální psychologii, níže naleznete několik pro mě zásadních poznatků, které by mohly pomoci každé ženě, která se se svou vnitřní Persefonou potká.

Archetyp Bohyně Persefony – co je tím myšleno

Tento archetyp je celistvý až z pohledu svého vývoje. Na počátku totiž stojí mladá, nevinná ale také nezodpovědná a dětinská Koré a na konci cesty je zralá, moudrá a také v něčem temná královna podsvětí Persefona. Každá žena v sobě tento archetyp má, záleží jen v jaké fázi procesu se archetyp a tedy i žena samotná nachází. Zároveň, tak jako u každého archetypu, záleží na tom, jak moc je vnitřní Koré nebo Persefona aktivní. Ženy, které tuto mýtickou holčičku mají silnou a významně se projevuje skrze jejich chování, zůstávají například velmi dlouho mladě vypadající, ale mnohdy na své okolí působí jako nezodpovědné nebo velmi ovlivnitelné. M. Ester Harding popisuje Koré jako: “Žena nevědomá, odhadne mužův ideální obraz ženy a nevědomky se mu přizpůsobí.” (Bohyně v každé ženě, s. 237) A taková žena málokdy zůstává sama. Otázkou však je, zda-li je v takovém vztahu šťastná. Nebývá totiž autentická sama se sebou. Narozdíl od Kóre, Persefona už velmi dobře ví, kým je a jaká je její cesta. Ale často vše zjistí až po těžkém období nebo dokonce utrpení, které nezřídka bývá spojeno s psychickými problémy. Žena Persefona, pokud dokáže temnou stránku, kterou v sobě objevila, vybalancovat i jinými vlastnostmi tohoto archetypu, opět nezůstává bez vztahu. Tento vztah je však s mužem, který dokáže ustát její sílu. V tomto případě ale velmi záleží na tom, jak nakonec dopadne její vztah s matkou. Pokud nedokáže symbolicky sníst tři zrníčka z jablka, může se stát, že s matkou bude nevědomky celý život bojovat, až si nakonec uvědomí, že jde stejnou cestou jako ona. A ta často bývá o samotě bez mužů. Přesně tak, jako to měla Deméter.

V obou případech se však jedná o ženu velmi vnímavou, tvárnou a tudíž i flexibilní. Právě s ženami, které trvají na svých předpokladech nebo s těmi, které si myslí, že umí vše nejlépe, mívá svár. Nezřídka má tyto vlastnosti právě její matka. Má otevřenou mysl a často i silnou intuici, kterou je schopna následovat. Má nadání pro spirituální, dokonce spiritistické vnímání té části světa, kterou druzí nevidí. Bývá skvělou průvodkyní ať v podobě psychologa, terapeuta nebo i psychiatra. Nezřídka si sama takovou cestu projde před tím s někým jiným, kdo jí pomůže vyjít opět na světlo z podsvětí. Prvním krokem na této cestě, je však laskavost k sobě samé a naslouchání vlastní psychice. Velmi dobře umí pracovat i se sny a může v nich najít úlevu a pomoc.

Persefona a muži

Stejně jako v článku o archetypu Artemis (Artemis, žena, která se bála lásky) i zde se podíváme trochu blíže na její vztahy s muži.

Pokud se v ženě nejvíce projevuje Kóré, přitahuje podobně nezkušené mladíky, jako je ona. Přitom se nejedná vůbec o věk. I v padesáti může vtah vypadat jako u dvou nezralých puberťáků. Nebo se jí mohou dvořit drsňáci, kteří jsou v nitru slabí, malí kluci. Stejně tak to mohou být muži, kteří si připadají dospělou a silnou ženou ohroženi. Ve všech případech vtah funguje, když je žena v souhlasné pozici a dělá, co se po ní chce. Velmi často se tedy jedná o vztah o mnoho mladší dívky či ženy se starším mužem. Jakmile se však dívka začne rozvíjet, začne dospívat a získávat svou ženskou sílu, nastává problém. V dnešním světě to naštěstí bývá ještě před svatbou, v době našich rodičů třeba až po třiceti letech manželství.

Důležitou roli ve vztazích s muži hraje i Persefonina matka. Právě v období, kdy se snaží najít vlastní cestu a snaží se od své matky odpoutat, mohou být muži pomocnou berličkou, či jakýmsi štítem. Není náhoda, že matka ani jednoho z nich neschvaluje a že se velmi často Persefona cítí, jako mezi mlýnskými kameny. Pokud má ve svém životě přítomného otce, může se dít něco jiného. Může být jeho malou princeznou a s matkou více či méně bojovat o hlavní pozici. V tomto druhém případě se však jedná o téměř jistou cestu do pekel a čím dříve toto své zapletení rozpozná a vystoupí z něho, tím lépe pro ni.

Persefona a děti

Poslední o čem se krátce zmíním, je mateřství. Pokud taková žena otěhotní a má děti, potřebuje v sobě aktivovat i další archetypy. Především Deméter (mateřský archetyp). Jinak se jedná pouze o prázdnou a často špatně odehranou roli. Velmi často pak nastupují opět matky (babičky), které si svou snahou a péčí o vnouče opět připoutávají dceru – Persefonu těsně k sobě. Vzniká tak toxický vztah nezdravé závislosti, ze které Persefona utíká často do tzv. jiných světů. Jedním z nich jsou například drogy. Závislost je tak nahrazována závislostí. Na druhou stranu, pokud se Persefona potká s dětmi, mají ji často rády. Dokáže být rozverná a hravá, stejně dětská jako ony. Má fantazii a živost, kterou jsou k ní přitahovány. Určitě napomáhá i jistá dávka nedbalosti či lehkomyslnosti, kterou děti prostě milují. Pro ženu, která má hlavní archetyp Persefony, bývají nároční potomci, kteří jsou od malička průbojní až asertivní. Bývá pro ni těžké jim nastavit jasné hranice a ukázat svou moc. Často se totiž bojí, že by sklouzla k té temné matce, která v ní dřímá. Ale pokud zvládne svůj přerod z Koré v královnu Persefonu, pak jsou její děti centrem pozornosti někoho, kdo s nadšením rozvíjí jejich obrazotvornost, fantazii a kreativitu. Taková matka svým dětem nikdy neřekne: “To je ale hloupost, tak to není.” ale spíše naopak “Aha, to je zajímavé, pověz mi o tom více.”

Vybrala jsem pro vás pouze střípky, pokud byste se chtěli o tomto archetypu dozvědět více, doporučuji knihu od Shinody Bolenn – Bohyně v každé ženě. A pokud byste se s archetypy chtěli/y naučit pracovat v běžném životě, navštivte některý z mých seminářů 🙂 Jen bych ráda upozornila, že vzhledem k mému blízkému mateřství, se budou konat už pouze tři. Dva ve spolupráci s Nevychovanými konstelacemi a jeden, který je přímo zaměřen na téma ženských archetypů řeckých Bohyní s názvem “7 Bohyní”.

Mějte se krásně a těším na shledání u dalšího příspěvku 🙂

Vaše Lenka Konečná