/Síla archetypů/ Artemis – Královna bez krále

Rozčiloval ji a zároveň od něho nemohla odtrhnout oči. Nikdo z družiny se jí nevyrovnal v jejím lučištnickém umění. On měl přesto takovou drzost, že s ní stále soutěžil. Čím více ji popouzel, tím více se u toho bavil. Když běžela lesem se svými psy, přeskakoval padlé kmeny ihned po jejím boku, neopozdil se ani o krok a pokaždé byl na dohled. Kéž by věděla, že za pár vteřin nastane okamžik, který vše změní. Ale co by udělala? Změnila by osud?

Divoce běželi a stíhali statného divočáka, větve se jim míhaly před očima a šlehaly je do obličeje. Psi vyli jako zběsilí, lačnící po krvi loveného zvířete. A tu najednou ucítila silný náraz. Někdo do ní v té zuřivé honičce vrazil a ji to odhodilo několik metrů mezi trnité keře. Než si uvědomila, co se stalo, uslyšela děsivý řev velkého zvířete, které bojovalo o život. Vše se seběhlo tak rychle, že než stačila pořádně zaostřit a zorientovat se ve změti lidských a zvířecích údů, bylo po všem. Obrovské medvědí tělo ochablo a z jeho spárů se vymanil Orion. Na okamžik zavrávoral, ale jakmile si všiml Artemis, kterak se snaží vyprostit z šípkového keře, pár ladnými skoky byl u ní. Stál před ní celý od krve, avšak nezraněný a natahoval k ní ruku, aby ji pomohl vstát z trní, kam ji před pár vteřinami sám odhodil. Připadal jí jako Bůh při noci svatojánských ohňů. Po jeho bronzově opáleném těle stékaly stružky krve a kapka po kapce se vsakovaly do země u jeho nohou. Byl majestátní a ona najednou nemohla dýchat.

Stála na mýtině a nepřítomně sledovala svou družinu. Na rtech ji pohrával nepatrný úsměv, když tu ucítila jakýsi pohyb za svými zády. Mrštně se otočila a v ruce se jí zaleskla stříbrná dýka, kterou před lety dostala od Héfaista. 

“Bratře, vylekal jsi mě!” Zamračila se na Apollóna, který za ní stál s uličnickým výrazem. “Nemáš na práci nic lepšího, než se tu plížit mezi stromy jako smradlavý jezevec?”. Apollon znal sestřinu popudlivost a již dávno si z ní nic nedělal. Odpověděl mírným žertem:

“Ne sestro, ale nemohl jsem si nechat ujít příležitost tě překvapit. Říká se, že od určité doby tvá ostražitost polevila”.

Artemidina tvář v okamžiku zbrunátněla a ostrým hlasem mu poručila: “Kdo ti takovou lež řekl? Kdo si dovolil takto hovořit o Paní lesů?” Apollon před jejím hněvem mírně ustoupil a zvedl své alabastrové ruce, kterými dokázal z lyry vykouzlit tu nejkrásnější hudbu a v obraném gestu řekl: “Dobře sestro, když říkáš, že lež, tak je to lež.” Ale na jeho rtech nepřestával hrát záhadný úsměv a po krátké odmlce dodal: “Nepřišel jsem se s tebou přít, naopak, dnes je den jako stvořený na lov. Už je to dlouho, co jsme my dva spolu běželi bok po boku. Pojďme se vydat do lesů jako za starých časů. Jen my dva a tvoji psi.” Artemidino napětí trochu polevilo. Stále se ještě hněvala za nestoudnost, kterou jí Apollon řekl, ale i ona dobře znala svého bratra a přese všechno jeho škádlení ho velmi milovala. Mírně se usmála a pohodila kučeravou hlavou směrem k místu, kde odpočívali její psi i nádherné zbraně. 

Slunce se již pomalu klonilo k západu, když stanuli na břehu moře. Měli za sebou úspěšný den a nesli sebou mnoho zajíců i horských ptáků. Přesto se jim ještě nechtělo zpátky do tábora. Usedli do písku a dívali se, jak Hélios svůj vůz pomalu stáčí k obzoru a čekali na ten nepatrný okamžik, kdy uslyší jemné zasyčení, ve chvíli kdy rozpálený vůz zajede do mořské pěny. 

Tu najednou Apollon vesele zvolal: “Sestro, pojďme se ještě trochu pobavit, než tento skvělý den úplně skončí”. Vyskočil na nohy a hbitě popadl jejich luky s šípy. “Říkáš, že jsi velká Paní lesů. Dokaž mi svou moc a přesvědči mě o svém umění i tady, na břehu moře, když máš lesy daleko za zády.” Artemis se jemně zapýřila, ale po příjemném dni, stráveném ve společnosti svého okouzlujícího bratra, se nakonec jen rozverně zasmála. Chytila ve vzduchu svůj luk, který ji ve stejném okamžiku hodil a začala se otáčet kolem své osy a s veselým smíchem se ho ptala: “Tak povídej, bratříčku, jakou výzvu pro mě máš?”. Její smích byl nakažlivý, zněl jako horská bystřina a dokonce i psi v očekávání zábavy nadšeně zvedli své ušlechtilé hlavy. Apollon se začal kolem sebe také rozhlížet, a v žertu ji hrozil: “Však on tě ten smích přejde, sestro moje, jen počkej…” a v tu chvíli se zastavil a zadíval se směrem k místu, kde Hélios se svým vozem vjel do moře. Na obzoru tam po něm ještě zůstala jemná záře, ale dost jasná na to, aby byl vidět malý bod, který se vznášel na hladině. A Apollon se pomalu otočil k útlé postavě, stojící za ním a řekl:

“To je tvůj cíl, Artemis, Bohyně lovu a měsíce. Pokud jej zasáhneš svým šípem, skloním se před tvým uměním i před tebou”

Jeho výraz byl najednou vážný a oči se na ní dívaly s jakýmsi tajuplným třpytem. 

Na okamžik se zamračila, jakoby tu něco nehrálo. Upírala na něho své zelené oči a pak se podívala přes jeho pravé rameno na bod, o kterém mluvil. V přicházející noci byl téměř neznatelný a jí se zdálo, jako kdyby se občas zanořoval do mořské hladiny a opět se ukazoval. Paže se zbraněmi ji mírně poklesla a srdce se jí divoce rozbušilo v hrudi. Najednou cítila sucho v krku a jako by jí nějaká ledová ruka sáhla do samotných útrob. Opět se podívala na Apollóna, který tam tiše stál, ve své božské síle a kráse a chvějícím hlasem se ho zeptala: “Proč, bratře? Komu ve skutečnosti chceš vzdát svůj hold?” Apollon se k ní pomalu přiblížil, pohladil jí po tváři a pak ji zašeptal do ucha:

“Sestro, ty jsi z rodu Olympských Bohů. Tvým královstvím i tvým osudem je divočina, nespoutaná svoboda a družina, která tě všude následuje. Můžeš si brát do svého lože kolik mužů chceš, přesto zůstaneš panenskou bohyní. Navždy zůstaneš mladá a svěží, jako jarní kvítí. Vitalita, nespoutanost a nezávislost je tvou silou. Láska, ke které jsi byla stvořena, je spojena s přírodními živly a s jejich cykličností. Měsíc je tvým symbolem. Příroda je tvým domovem. V ní je syrovost i surovost. Stejně tak čistota a nevinnost. Pokud se však vzdáš ve své lásce jakémukoli muži, vzdáš se i paní lesů. Tvá podstata se promění a již nikdy nebudeš moci, kdykoliv se ti zachce, běhat v krátké suknici se smečkou svých psů a svými nymfami.”

Potom poodstoupil, usedl na písek a Artemis věděla, že již nepromluví. Že výzva, před kterou stojí, je jen na ní. Že je pouze na jejím rozhodnutí, kterou cestou se vydá.

Pomalu, téměř bolestně se nadechla a s výdechem zavřela oči. Když je opět otevřela, ve stejném okamžiku vystřelila svůj šíp. Neochvějně našel svůj cíl v již téměř neviditelném bodu v dálce. A jí v tom okamžiku skanula slza po tváři. Jemně se zatřpytila ve světle vycházejícího měsíce a padla do písku, kde se okamžitě vsála do vyprahlé země. Artemis sklonila svůj luk a ještě dlouho po tom, co Apollon tiše odešel, se dívala do mořských vln. A na mysli ji tanula pouze jediná věta “Toto je cena za mou svobodu a nezávislost, toto je cena za mé království”.

Druhý den našly nymfy z Artemidiny družiny na břehu moře mrtvé Orionovo tělo. Říká se, že když jej přinesly na lesní mýtinu, kde se obvykle družina scházela, nechali jej s Artemis o samotě a ještě téže noci se na nebi rozzářilo několik nových hvězd. Ty dodnes společně tvoří podobu překrásného mladíka, u jehož nohou věrně sedí a tiše září věrný Artemidin pes Sirius. 

Tento příběh vyprávěl o síle, ale i o stínové podobě archetypu Bohyně Artemis. Každá žena jej v sobě nese a pokud se jím nechá ovládnout, její život se může stát královstvím bez krále.

Archetyp Bohyně Artemis – co je tím myšleno

Určitě si vybavíte několik žen, o kterých byste řekli, že to jsou takové amazonky. Tyto svobodné, velmi aktivní ženy, s vlastním názorem na vše, co se kolem nich děje, se ve velkém začaly objevovat na počátku 20. století. Právě Artemidy převažují ve feministickém hnutí. Tento aspekt rázných žen, které se nechtějí sklonit před žádným mužem, začal být potlačován od nástupu patriarchátu. Přesto vidíme, že v silně mužském náboženství, jakým řecké pohanství bylo, i tento typ ženy patřil mezi nejvýznamnější Olympské Bohyně, byť mezi jejich druhou generaci. Skutečné udusání tohoto ženského aspektu v sobě neslo až křesťanství, které uznávalo pravý opak – poddajnost, mírnost, laskavou péči, loajalitu k mužům apod. Do těchto archetypů pak spadaly Bohyně jako Hestia, Héra nebo Deméter.

Artemis je v pojetí archetypální psychologie obrazem nezávislé ženské duše. Díky ní, my ženy, můžeme jít za cíly, které jsme si stanovily. Jedním z jejich základních rysů je, že je jaksi imunní vůči zamilovanosti. Díky tomu je chráněna před muži a mnohými zraněními, která by od nich mohla přijít. Když čtete tyto řádky, snažte se mít před očima stále obraz mytologické Artemis. Mýtus a symbol vám pomůže lépe pochopit tento archetyp v kontextu dnešní ženy. Bohyně lovu a měsíce byla totiž svým milostným odstupem k mužům zároveň chráněna před zneužitím a znásilněním. Patřila tak mezi to málo Bohyň, kterých se jiný Bůh ani smrtelník nikdy nedotkl bez jejich souhlasu. Díky dnešním zákonům a snaze o stále rovnější postavení žen (alespoň v západní) společnosti dostává tento ženský archetyp stále více prostoru. Tím se objevuje stále více žen, které tento archetyp mají natolik aktivní, že se může stát, že zcela ovládne jejich osobnost.

Žena se silným archetypem Artemis je nejen velmi samostatná, což ji dodává sebedůvěru a nezávislost, ale ruku v ruce může jít i sebestřednost, nebo dokonce ochota jít “přes mrtvoly, které kosí svými šípy”. Její síla vychází z pocitu celistvosti i bez toho, aby žila v partnerském svazku s mužem. A jelikož tyto ženy jsou v dnešní době velmi atraktivní a tudíž i žádané, často v partnerství nebo dokonce v manželství žijí. Tento vztah s mužem pak mývá tyto podoby (pokud do ženiny osobnosti výrazněji nezasahují i archetypy Bohyně Héry nebo Afrodity):

1. Bratrský vztah – už s našeho vyprávění nahoře víme, že Artemis měla bratra Apollóna. Ze symbolického pohledu ho můžeme vnímat jako její mužský protějšek. On byl jemný, jeho symbolem bylo slunce, dominoval městu, umění, kultivované řeči a domestikovaným zvířatům. Ona byla přirozeně syrová, Bohyní měsíce, která vládla divočině a nezkroceným zvířatům. Hudba, které se kolem ní vznášela, byla divoká a vášnivá. Ozývala se kopců, kde její družina tančila kolem ohňů. Obě dvojčata byla v něčem jako hermafroditi. Oba měli výrazné vlastnosti opačného pohlaví. V pojetí mužského a ženského principu bychom mohli říci, že žena – Artemis, má velice silného vnitřního muže a cítí se dobře tedy v partnerském spojení s mužem – Apollonem, který má silnou vnitřní ženu. Ženy – Artemidy jsou tedy přitahovány muži, kteří mají umělecké či alespoň estetické nadání a nezřídka i smysl pro spirituální sféru. Přesto v tomto svazku jde častěji o venkovní společné aktivity než o vytváření domácího hnízda.

Aby našla Artemis ve svém manželství hluboký a důležitý smysl, je potřeba vlivu jiné bohyně – Afrodity. Ta jí umožní se muži otevřít o odevzdat. Uvidí v něm nejen Boha – bratra a společníka, ale i Boha, které by byla ochotna následovat. Ne náhodou Bert Hellinger, otec konstelací, jednou prohlásil, že na nejhlubší partnerské úrovni “žena následuje muže a muž ji za to slouží”. A k tomu, aby byl svazek monogamní, je pak za potřeby i vlivu Héry. Bez přítomnosti těchto dvou archetypů se stává partnerství Artemis – Apollón téměř sourozeneckým vztahem.

2. Muž pečovatel – Když se Artemis vrátí po celém dni z lovu, v našem pojetí z práce, kde bývá často na vedoucích pozicích a kde celý den stála v mužské energii v boji za své cíle, už ji příliš nezbývá síla pro pečovatelské ženské umění. Naopak je ráda, pokud to někdo činí pro ni. Opět vidíme jisté přehození polarit. Zde Artemis dodává svému protějšku to, co jemu se nedostává – nezávislost a síla vůle. Na rozdíl od spojení s Apollonem, v těchto svazcích bývají děti, protože je chtěl muž. Problém nastává, pokud takový muž je trochu více v roli otce a tedy Dia. Pak dochází k častým bojům o postavení, ke střetům, které Artemis vyčerpávají. Pokud z takového svazku z jakéhokoliv důvodu neodejde a podvolí se, nakonec se z ní stane zlomená žena, které je smutnou vzpomínkou na bývalou živost a dokonce i krásu. Pokud je ale ve vztahu s mužem pečovatelem a převezme veškerou dominanci ve vztahu, může se stát, že si jej pomalu přestane vážit, protože ho považuje za slabocha. Zároveň nebude mít příliš monogamní tendence.

3. Silný muž typu Orion – pokud se žena Artemis zamiluje do takto výrazného muže, v prvé řadě se objeví její soutěživá povaha, která může někdy zajít až za hranice, jak jsme viděli v našem příběhu. Pokud se ale navzájem nezničí ve svém soupeření, kdy neustále oba znevažují drobná vítězství toho druhého, nastává problém s hranicemi a zranitelností.

4. Čistota a spojení s neposkvrněnou přírodou. Tento typ mužů je přitahován tou částí Artemis, která je nedotčená. Z mýtů známe příběh Hyppolyta, který Artemis zcela propadl. Oddal se jí natolik, že se zavázal k životu v celibátu. Tento typ mužů vyznává lásku v pojetí agapé a “obyčejná” sexualita pro ně může být až přízemní. Proto se celý život žena – Artemis ani nemusí dozvědět, že takový muž existuje, protože ji miluje z povzdálí. Je okouzlen jejími činy a odvahou, ale nikdy ji neosloví, protože je pro něho nedotknutelná. Jedná se často o dospívající nebo velmi mladé muže, kteří jsou ještě panici.

Společně bychom mohli o archetypu Artemis mluvit ještě hodiny. Mohli bychom se zabývat jejími projevy v jednotlivých fázích života. Více se podívat na její silné a stínové stránky. Ale především bychom se, jako ženy, snažily více porozumět Artemis v nás. Pokud vás toto vše zajímá a přitahuje vás archetypální psychologie, koukněte na můj konstelační seminář “7 Bohyní”. Nejbližší dubnový termín je v Ústí nad Labem.

Moc ráda vás tam přivítám 🙂

Lenka