Co má společného rituál a kapačka?

Sedím v podzemní místnosti, a moje fantazie mi nabízí obrazy dávno zapomenutého arabského hamam… slyším vzrušené hlasy odrážející se od stěn, je tu vlhké teplo a podivně zatuchlo. Byla bych schopná představy vesele rozvinout do nejroztodivnějších absurdit či romantických příběhů, nebýt reality…

Vedle mě leží moje mamka na kapačkách a mystické hamam je s největší pravděpodobností bývalé spa, které přetvořili na hotelovou kliniku. To samo mi moc klidu nepřidává. A když se dozvídám, že lékař napichoval žílu pro kapačky na třikrát, udělá se mi nevolno taky, avšak ne z bacilu, který skolil mamku, ale ze strachu a bezmoci.

Můžu udělat jen jediné – věřit, že ti Egypťani vědí, co dělají a já si tak maximálně mohu vytáhnout telefon a vyfotit si názvy tekutin, které do mé nebohé matičky vpravují.

Před dvěma tisíci let…

Dav se vlní… dav šumí… je cítit pach nemytých a zpocených těl. Kolem nás procházejí prodavači sladkých datlí, děti vzrušeně vykřikují a ve vzduchu se vznáší napětí. Jako bychom byli všichni v opilém, polomalátném stavu. Stovky lidí toho dne před chrámem v Edfu upadají do nábožensko-fanatického vytržení, stejně tak jako statisíce jiných lidí po celém Egyptě.

Je letní slunovrat – nacházíme se v době těsně před začátkem našeho letopočtu a právě začínají nejdůležitější oslavy roku – „SESTOUPENÍ KRŮPĚJE“. Začíná období záplav, začíná Nový rok, Egypt vstupuje do dalšího období Achet a celá země v tuto chvíli miluje Eset, jejíž slzy jsou dle mýtu tím, co každoročně vzedme hladinu Nilu.

Velekněz vystupuje před chrám a tak jako jeho předchůdci činili po stovky let před ním, i on započne rituály na počest Esety, Usira, Hapiho a dalších bohů. Jedná se o životně důležitou věc. Pokud by rituály neproběhly správně, pokud by nebyli všichni bohové řádně uctěni, nemuselo by dojít ke správnému vzedmutí Nilu (malá záplava znamenala sucho, velká záplava pak zničila vše, co jí přišlo do cesty) a to by znamenalo jistou smrt hladomorem pro tisíce z těch, kteří se ty dny oslav účastnili.

Posvátná úcta a bázeň patřila nejen samotnému okamžiku a bohům, ale i kněžím, kteří rituály prováděli… a každá chyba byla krutě trestána, protože rituál byl pojítkem se světem „nad“ a kněží při něm zároveň zastupovali veškerý lid v Egyptě. Byla to nejen svatá povinnost, bylo to poslání, byl to smysl jejich existence na zemi… toto bylo naplňování svatého řádu Maat.

„Pro kulturu, která skrze průhledný fyzický svět pohlížela přímo do světa bohů, bylo přirozenou lidskou povinností zajistit za pomoci posvátných rituálů, aby se tato průhlednost nezakalila a vztahy mezi oběma světy nebyly přerušeny.“¹ (Naydler, str. 93)

Obr. 4.11 – Bůh Hapi přináší své dary, chrám v Edfu

Toho času v Egyptě, avšak v 21. století

Už jste někdy zažili bezmoc v přítomnosti někoho, komu jste nemohli pomoci? Pokud ano, vzpomeňte si na ten pocit… na co jste v tu chvíli mysleli? Co jste si přáli? A pokud jste to prožívali s někým blízkým, jak se v tom okamžiku proměnil váš vztah k němu?

Pokud nejste lékař, zdravotník anebo nemáte alespoň zdravotnický kurz, s největší pravděpodobností jste se modlili, aby doktor dorazil co nejdříve a poté jste opět s největší pravděpodobností udělali vše, co vám dotyčný lékař řekl.

A taky jste možná – tak jako já – trochu trnuli hrůzou, když se děly věci, kterým jste nerozuměli. Avšak bílý plášť, pach desinfekce, náčiní… to vše vás utvrzovalo ve víře, že vše dopadne dobře. A pokud jste vznesli dotaz, bylo na lékaři či personálu, aby vás dostatečně přesvědčil, že je postupováno s osvědčenou precizností a tudíž se nemáte čeho bát.

Právě „osvědčené postupy“, „standardní procesy“ a „běžná praxe“ jsou rituály dnešní doby. Jistě si všichni vzpomenete na dobu, kdy lékaři jako „univerzální lék“ přikládali pijavice. V případě egyptské kapačky jsem měla naprosto stejný pocit, nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že by mi toho dne v bývalém hotelovém spa naordinovali kapačku i na ucpaný nos.

A pak, když jsem sledovala „SESTUPOVÁNÍ jednotlivých KRŮPĚJÍ“… jak životodárná tekutina pomalu vtéká do žil mé mamince, mi to došlo…

Ritualizované chování jako ujištění

Rituál je něco, co nás, mimo jiné, dokáže „kotvit“. Ritualizované chování je opakované, založené na standardizovaném postupu. Je to něco „důvěrně známého“, něco co má však zároveň hlubší smysl a něco, co nás vysvobozuje z neřádu – tedy z chaosu.

Není náhodou, že ritualizované chování a s ním spojená disciplína patří mezi osvědčené postupy při nejrůznějších terapiích. Rituál nás totiž – mimo jiné – dokáže uklidnit a zároveň posiluje naši víru, čímž nevědomky bojujeme proti strachu.

Toho dne, v egyptské nemocnici, na místě bývalého hotelového spa, jsem si totiž uvědomila, že jsem byla účastna takového lékařského rituálu…

Představte si situaci: Přichází nemocný… jeho příznaky mohou označovat cokoliv mezi zkaženým žaludkem z hotelové kuchyně až po břišní tyfus (teď trochu přeháním). Jste v cizím státě s naprosto odlišnou kulturou, nemůžete se ubránit pocitu, že ošetřující lékař vám nápadně připomíná víc prodavače cigaret v trafice na ulici než někoho, kdo vám má právě zachránit život.

Avšak lékař mluví zcela jasně a přesvědčivě, vypadá jako někdo, kdo takto postupoval již nesčetněkrát. Naordinuje vám nejen dietu, léky na žaludek i pro uklidnění vašich střev, ale především tu MAGICKOU věc jménem kapačka.

Všichni víme, že kapačka je něco, co již vyžaduje nejen jisté vybavení a um, ale je to především něco, co „léčí“. Něco, co „pracuje okamžitě“. Jakoby se lusknutím prstů mělo člověku udělat lépe… to je kouzlo! A tak si leháte, bez námitek vyhrnujete rukáv a nacházíte se v polozbožném stavu víry, že tohle vám zaručeně pomůže. A pokud ne… alespoň jste učinili vše, co jste učinit mohli.

Starověký Egypťan jako Čech z 21. století?

Pamatujete ještě na tu oslavu „Sestoupení krůpěje“ a na kněží provádějící rituály pro to, aby přišla pravidelná záplava a tím Nil/bohové opět přinesl/i život do Egypta?

Tady se totiž nachází ten vtip. Tohle je právě to, co prožíval ten chudák Egypťan před dvěma tisíci let. Jak tak tam stál na tom sluníčku, potil se jako… a dýchal smrádeček od svých kolegů okolo… když pozoroval kněží, jak přesně nacvičenými pohyby provádějí oběti a úlitby… jak se vše děje organizovaně, za zvuku bubnů a náboženského zpěvu… také mu nezbývalo nic jiného než věřit.

A vtip pokračoval dále… pokud se tenkrát Nil opravdu vzedmul a záplava byla blahodárná, milý Egypťan doma obětoval na počest bohů ještě několikrát, hezky poděkoval a jeho víra byla posílena vědomím, že všichni udělali to, co měli. Tudíž nepřišel trest, strach byl zažehnán a on věděl, že pokud setrvá v tomto řádu, bude se mít i do budoucna dobře.

V opačném případě – díky předchozím rokům přísné rituální praxe – mohl jen pokrčit rameny a říci si: „takto to má být, alespoň jsem udělal vše, co jsem mohl“ a jít se modlit, aby díky hladomoru přežilo alespoň jedno z jeho dvanácti dětí.

A my to máme podobně… pokud kapačka zabere, ujistí nás to v tom, že „doktor měl pravdu“ a o to víc dodržíme předepsanou dietu a sezobeme pilulky, které nám naordinoval. A příště, až nám bude zase zle – znovu vyhledáme doktora a budeme věřit, že „skrze své postupy dokáže ovlivnit to, čemu my sami nerozumíme“.

Na rozdíl však (díky Bohu či bohům :)) od starověkého Egypťana, když standardní postup nezabere, nezbyde nám jen modlitba. Naštěstí máme rozmanitější výběr „rituálů, které nám ty bohy nakloní“.

Otázkou však je, nakolik máme i my sami slepě vykonávat „to co je zvykem“ bez toho, abychom nad tím kriticky přemýšleli. A teď nemluvím o situaci, kterou jsem popsala v tomto článku, opět bych udělala krok po kroku to samé.

Mluvím o běžných denních záležitostech, které vykonáváme bezmyšlenkovitě, protože jsme tak zvyklí, protože to tak dělají všichni nebo protože… SE TO TAK MÁ…

Ale víte jak… hlavně mě berte s nadhledem 🙂

Dobrou noc

Vaše Lenka

Použitá literatura:

¹Jeremy Naydler, Chrám kosmu – Starověká egyptská zkušenost Posvátného, Volvox Globator, Praha 1999.

PS: Výše uvedená kniha je jednou z nejlepších publikací o starověkém Egyptě, které se mi kdy dostala do ruky. Jedná se o literaturu faktu s jak religionistickým zaměřením, tak i s hlubokou filosofickou introspekcí.