Starší muž & mladší žena – Je to společností vynucený stereotyp?

Co přitahuje ženy na starších mužích? A nemám tím na mysli pouze šedivé vlky 🙂 Myslím spíš na klasický pár, kde je žena o několik let mladší. 

Taková typická “poučka do života” říká, že ženy dospívají rychleji než muži. Co je ale myšleno tím dospíváním? Schopnost žít a fungovat v páru? Zodpovědnost? Touha po dětech? Nebo se jedná se o inteligenci? 

To by totiž znamenalo, že pokud vedle sebe postavím dvě stejně staré generace mužů a žen, tak by ženy “na tom měly být lépe”? 

Starší muž může ženě nabídnout ekonomické zajištění a tudíž i jakýsi pocit stability a bezpečí.  Dále sebou do vztahu přináší své životní zkušenosti a z nich ideálně vyplývající nadhled. 

Může ale také kromě partnerské role uspokojovat i podvědomé, nenaplněné partnerčiny touhy po svém otci. Tady tomu říkám “daddy issue” 🙂

Ale pravdou také je, že mladší ženy jsou přizpůsobivější. Jsou ovladatelnější a lépe vychovatelné. Tedy do té doby, než se tzv. postaví na vlastní nohy, nebo také do své síly. Než jsou schopny se finančně zabezpečit a díky svým životním zkušenostem získat vlastní nadhled. Co potom zbývá?

V tomto okamžiku žena stojí na prahu zásadní proměny. Je to moment emancipace, která, jak píši ve své knize “Svět mužského a ženského principu”:

“Emancipace neznamená jen zrovnoprávnění, ale i osvobození se ze závislosti na něčem, či na někom”.

Kde to začalo? Historie v mýtech a rituálech…

Když se podíváme nějakých tři a půl tisíce let nazpátek, mluvíme o patriarchální společnosti. Muž sedí na vrcholu pyramidy a ničí každého, kdo se protiví jeho světonázoru. 

“Táta se o tebe nejenom postará, von tě rovnou úplně vymaže!” 

– David Deida – “Cesta Vášně”

Avšak ještě před vládou muže tu byl matriarchát…

Maria Gimbutas, původem litevská archeoložka, vytvořila teorii o tzv. Staré Evropě. Tu založila na archeologických vykopávkách vyspělých kultur, kde se však nenacházely zbraně. A pokud ano, tak pouze s rituálním charakterem či za účelem běžných denních potřeb. Tyto kultury uznávaly za nejvyšší božstvo Bohyni Matku a žena měla ve společenské hierarchii nejvyšší postavení.

Ale tyto matriarchální kultury nebyly svaté. To, že nemáme důkazy o vzájemných válkách, neznamená, že nebyly kruté. Velká Matka v sobě zpodobňovala nejen lásku a život, ale také utrpení a smrt. Byla přísnou panovnicí, která však privilegovala ženy. Krásné příklady nalézáme v mýtech a rituálních zvyklostech, kde lidské oběti, především ty mužského pohlaví, nebyly ničím výjimečným. 

Ženy byly těmi, které si vybíraly muže. Komunitní způsob života vedl k polygamii – v tomto případě mnohomužství. Pohanství je totiž celkově spojeno s mnohem větší sexuální volností. Rozmnožování, tedy cesta k dalšímu životu, patřila mezi hlavní nástroje ženské moci. A to muže pochopitelně drželo v šachu.

“Máma tě nejenom nakojí a nakrmí, vona tě rovnou sní!”

– David Deida – “Cesta Vášně”

Avšak nic není neměnné a tak před těmi zmíněnými třemi a půl tisíci lety postupně začalo Slunce (symbol pro mužský princip a patriarchální božství) nahrazovat Lunu (symbol Bohyně). To znamená, že muži postupně začali přebírat moc. 

A jedním z velmi efektivních nástrojů pro získání moci bylo zavedení mužsky orientované polygamie – mnohoženství – nebo ještě lépe, instituce manželství.

Ženy byly tak najednou pod kontrolou. A nejen ony, ale především jejich děti, protože muž měl větší jistotu, že je otcem. 

A touto kontrolou potomstva mohl nastolit vládu svého rodu. Z Bohyně Matky vytvořil různá ženská božstva, jejichž působnost byla vždy omezená na určitou oblast. Nejkrásněji to pak můžeme pozorovat na řeckém náboženství, kde byla většina těchto bohyň provdána za jiné bohy či byly nějakým způsobem podřízeny Diovi (nejvyššímu bohu a Otci všech).

MUŽ & ŽENA

Jak jsem se již zmínila v úvodu tohoto článku, ženy v dnešní době procházejí významným emancipačním procesem. Po skončení světových válek bylo jasné, že svět je ve svých dosavadních rolích neudržitelný.

V závěru své knihy “Svět mužského a ženského principu” píši, že:

“Končí starý svět, který žil nejen pod žezlem a korunou, ale i pod mečem mužského principu… Muži vládli ženám, ženy skrytě vládly mužům. Oba se přetahovali o moc, navzájem se připravovali o sílu a  vzájemně se vyčerpávali.”

A tak, když se tímto pohledem, jenž jsem naznačila v tomto článku, podíváme na dnešní páry, nelze se nezamyslet nad tím, kolik vzájemných problémů je způsobeno pouze kulturními a historickými zvyklostmi. A to už vůbec nemluvím o uspokojování potřeb, které pocházejí z toho, co nám nedali naši rodiče (ale to je na jiný článek).

Jak je to tedy s tím “starším” a “mladším”? Kdybychom žili v matriarchální společnosti, s velkou pravděpodobností by to bylo naopak. Ženy by v převážné většině měly mladší muže, kterým by byly učitelkami (jak to můžeme pozorovat u některých přírodních národů či šamanských kultur).

Samozřejmě nejsem zastánce žádné ženské nadřazenosti, byť mám silné feministické cítění. Naopak, mou vizí je rovnocennost v PŘIROZENÝCH ROLÍCH. Vyváženost mezi mužským a ženským principem. Pomyslný tanec mezi mužem a ženou, kdy JEDNOU VEDE ON a A PODRUHÉ ZASE ONA.

Obě pohlaví si jsou navzájem inspirací a učiteli. 

Jen po těch tisícovkách let si to jedno (pohlaví) musí uvědomit, že utlačováním a neustálou posedlostí po kontrole v tomto světě získá čím dál tím méně. A to druhé (pohlaví) se musí rozpomenout na vlastní hodnotu a sebelásku a pokračovat v práci na svém sebevědomí.

A pak věřím, že tento stereotyp “mladší žena & starší muž” bude překlenut (pouze) do MUŽ & ŽENA, protože jeden druhého si budou vybírat svobodněji a vědoměji.

Anebo nám dokonce už na věku přestane záležet úplně 🙂

Lenka K.