Setkání s Brandon Bays – sebeléčení, terapie: „The Journey“

Mám za sebou další setkání s člověkem, který svou cestou inspiruje tisíce dalších lidí. Není tedy asi náhoda, že metoda, kterou tato žena vyvinula, se nazývá jednoduše CESTOU („The Journey“). Setkání se neslo zcela v duchu Brandon, která je Američankou tělem i duší. Bylo to nabyté euforizující energií, chytlavým zpěvem a emocemi. Občas mi to připomínalo takovou malou „ezoterickou gospel group“. Odcházela jsem však s širokým úsměvem a tělo mi vřelo endorfiny.

Foto: Zdroj – webové stránky pro projekt The journey

O Brandon vím už nějakou dobu. Četla jsem její knihu „Cesta“, která je přeložena i do Češtiny. Popisuje v ní svůj příběh, kterak se vyléčila z rakoviny dělohy, aniž by podstoupila operaci či chemoterapii. Toto vyléčení proběhlo na základě sebeléčení, z kterého později vyvinula již zmiňovanou metodu nazývanou „The Journey“.

Dle toho, co jsem četla, dle rozhovorů s Brandon (minulý rok byla i u Jaroslava Duška v jeho „Duši K“), dle příběhu člověka, kterého osobně znám a konečně díky své návštěvě jejího workshopu, tuto metodu řadím do podobné skupiny jako konstelační metodu.

V obou případech dochází k setkání se s jádrem problému či otázky na jeho nejhlubší úrovni. Díky tomu dochází ke zvědomení, ale tím léčebným procesem jsou emoce, které jsou při tomto setkání vyvolány.

Brandon říká, že při CESTĚ dochází rovnou k buněčnému léčení. Myšlenka je založena na tvrzení, že naše traumata, nezpracované problémy, jsou uloženy v různých částech našeho těla, kde způsobují somatické projevy.

Tyto projevy se do budoucna mohou rozvinout až do nejrůznějších forem onemocnění. Velmi často tomu pak bývá právě rakovina.

K tomuto tématu bych ráda napsala více článků, protože holistický přístup (celostní medicína) mnou velmi rezonuje.

Věřím, že tělo, duše a mysl tvoří jeden celek a pokud je toto ignorováno, léčíme pouze projevy, ne samotnou příčinu (viz. psychosomatika).

Setkání s Brandon

Hned od první chvíle to byl nášup. Pro ty, kteří nejsou už trochu ezotericky otrlí nebo nemají zkušenosti s letničními církvemi, by to mohlo být trochu moc. Mě se však celá akce líbila od prvního okamžiku.

Brandon je sluníčkový, energetizující typ, který na vás vysílá neustálé proudy lásky. Téměř nikdy ji nezmizí úsměv a svým vystupováním mi trochu připomínala kazatele charismatických církví, které u nás nejsou tak rozšířené, tudíž by tento emotivní přístup mohl vyvolávat z počátku nedůvěru.

Buď jako buď, chování Brandon na mě působilo uvěřitelně a veskrze přirozeně. Určitě mě dokázala nadchnout a předala mi hluboce pozitivní naladění.

Workshop byl součástí třídenního semináře, který je součástí celoročního výcvikového kurzu pro nové terapeuty. Na stránkách jsem vyčetla, že se jedná o čtyři setkání a dvě z nich budou v Holandsku.

K tomuto tématu Brendon mluvila ve smyslu toho, že by ráda přesunula centrum své činnosti právě do České republiky. Důvody mohou být různé, pravděpodobně však můžeme očekávat jistý nárůst těchto „trainers“ (jak své lektory Brandon nazývá).

Foto: Lenka Konečná

Co mě zaujalo?

Respektuji nejen soukromí účastníků, ale i samotné techniky a know-how, které Brendon a její tým do tohoto workshopu vložili. Jistě tedy pochopíte, když nebudu blíže popisovat, jak akce vypadala, či jak probíhala.

Z toho, o čem Brandon mluvila, mi však utkvěla jedna myšlenka, se kterou jsem se v poslední době nesetkala poprvé.

Mnozí z nás mají tendenci osvícené lidi zaměňovat za svaté. Máme jakousi utkvělou představu, že osvícení lidé pozbyli naše běžné lidské emoce – nebo alespoň ty negativní.

Mluvila o příkladu Dalajlámy, kterak měl nějakou disputaci se svými mnichy a přitom je natáčeli na kameru. Všichni byli ve velice dobré náladě – smáli se, vtipkovali. V jednu chvíli k Dalajlámovi přistoupil jeho asistent a pošeptal mu, že právě přišla zpráva o masakru v klášteře jeptišek.

Dalajláma se okamžitě přestal nejen smát, ale zcela naplno dal průchod svému smutku – svým citům. Dle Brandon nikdo v celé místnosti téměř půl hodiny ani nedutal, všichni se jen vyjeveně dívali na tu náhlou změnu a na plačícího a opravdu, hluboce truchlícího Dalajlámu.

Dnešní pro-mužsky orientovaná společnost projevy citů mnohdy považuje za něco nepatřičného, jsou však naší součástí stejně tak, jako naše racio. Jsou to spojené nádoby, opět – jeden celek.

Na závěr…

Sama jsem tuto metodu nikdy, jako klient, nepodstoupila. Znám však člověka, který ano a osobně si myslím, že se díky tomu stal novým, silnějším a vědomějším. Nutno však říci, že nebyl fyzicky nemocný – jednalo se o osobnostně duchovní rozvoj.

Nicméně věřím, že alespoň přečtení knihy či shlédnutí některých z rozhovorů s Brandon Bays, stojí za to.

————————

V souladu s tímto článkem vám z celého srdce přeji, abyste byli zdraví.

Vaše Lenka

 

 

 

Lenka Konečná
Poslouchám příběhy lidí a chtějí-li, pomáhám jim hledat příčinu toho, co se jim v životě děje. A pokud ji naleznou, ukazuji jim, že existuje nespočet nových cest, po kterých se mohou vydat. Metodami, které jsou mi při tomto nápomocny, jsou především mindfulness a systemické konstelace. Můj příběh si přečtěte zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • E-BOOK ZDARMA
  • Křeččí kolečko vnímám jako neustále se opakující koloběh něčeho, co nás vyčerpává, stresuje, zanechává prázdnými. A právě na svém osobním příběhu ukazuji PROČ se tomu tak děje a JAK z toho můžeme vystoupit a tu energii získat zase zpět.

  • Nejčtenější články
  • Kategorie
  • Těším se na vás na Facebooku