/ARCHETYP/ Královna, která vystoupila ze stínů (1. díl) 

Na obzoru zapadalo krvavé slunce. Rudá záře zalévala vše kolem osamocené ženské postavy, která pomalým krokem procházela bojiště. Čím více se bořila do zkázy kolem sebe, tím byl meč v ruce těžší. Její vysoká postava se pomalu ohýbala a pevný krok stále více přecházel v pomalé belhání. Meč táhla za sebou a zanechávala, v zemi pokryté krví, hlubokou brázdu. Adrenalin z bitvy pomalu odezníval, oči ztrácely zuřivý lesk a žena začínala vnímat realitu kolem sebe. 

“Královno, vítězství je naše!” Její pobočník, od hlavy až k patě pokrytý krví, divoce křičel několik metrů od ní a snažil se k ní dostat přes mrtvá těla. Jeho oči se jetě leskly bojovým šílenstvím, ale ona už plně procitla do hrůzy kolem sebe. A stejná hrůza se usadila v jejím srdci a ona se vyděsila, že tomu tak už bude na dobro. Ten strach ji ochromil, nohy se jí podlomily, meč zařinčel o kámen a ona padla na kolena.

“Dost…”, zašeptala. 

“Paní, nerozumím Vám! Jste zraněná?“ Pobočník se k ní konečně dopotácel a snažil se jí pomoci opět vstát. 

“Řekla jsem UŽ DOST!” Na zmateného muže vedle sebe ta slova téměř zakřičela. Setřásla jeho ruku z paže a sama se opět postavila. Meč nechala ležet v krvavé louži u svých nohou.

———

Uběhlo několik týdnů od poslední bitvy. Královna se nacházela v okruhu svých rádců, přítomní byli i nejbohatšími šlechtici a zástupci kléru. Na chodbě čekali velvyslanci poražených zemí. Seděla na svém dřevěném trůnu, v ruce držela pohár s vínem a připadala si, jakoby scénu před sebou sledovala z povzdálí. Její duše se vznášela pod stropem trůnního sálu, proplétala se mezi zdobenými krovy, které nechali vytesat její předci a snažila se uniknout mezerami, jenž mezi nimi zanechával zub času.

Začalo jí být z handrkování, které viděla před sebou, špatně. Byli jako hyeny, štěkali na sebe, snažili se urvat co nejvíce z kořisti. Dříve by mezi ně tvrdě vstoupila, rozdělovala by polnosti, přidělovala tituly. Ale od toho krvavého západu se něco změnilo. Cítila prázdnotu, nesmyslnost. Začala se ptát sama sebe k čemu to všechno. A pak si v rohu místnosti, v části, kde se nacházely dveře pro služebnictvo, všimla neobvyklého pohybu. Nevěděla, co ji upoutalo, přesto se zvedla z trůnu a bez jakéhokoliv zájmu o muže kolem ní, kteří v ten okamžik zbystřili, se vydala tím směrem. 

Za pootevřenými dveřmi vykukovaly dvě malé dětské oči, jakmile si všimly, že Královna míří jejich směrem, zmizely. Královna přidala do kroku, prošla dveřmi a pokračovala spojovací chodbou, která, jak věděla, mířila do kuchyní. Jen nejasně vnímala, že se pobočník vydal za ní. Byla na jeho přítomnost zvyklá již od dětství, ale snad poprvé v životě ji napadlo, že by si tentokrát přála být sama. Prošla chodbou, v kuchyni na ní všichni vyděšeně zírali a ona se ptala po dítěti, které zahlédla mezi dveřmi. Cítila z nich zřetelný strach, ale nikdo nic neříkal. Rázně tedy prošla kuchyní a stanula na malém nádvoří, které sousedilo s chlévy.

Odpolední slunce ji na chvíli oslepilo a tak uprostřed nádvoří zahlédla jen jakýsi spletenec špinavých hadrů, který už na dálku nesnesitelně páchl. Jak si oči přivykaly na denní světlo, uvědomila si, že před sebou vidí chumel dětí. Všechny hladově chlemtaly jakousi kaši. Jedna ze služek měla plné ruce práce, aby kaši z vroucího kotlíku nevybíraly holýma rukama. Nejstarším mohlo být něco kolem dvanácti, některých děvčátek se za sukně držely menší děti a jedna dívka nesla v náručí novorozence. Jakmile si služebnictvo Královny všimlo, všichni vyděšeně ztuhli. Bylo slyšet jen mlaskání a nenasytné zvuky vyhladovělých dětí. 

Královna zkřivila tvář. Nejdříve v ní vzkypěla zlost, z toho, že se zde děje něco o čem neví. Ale při pohledu na tu bídu před sebou ji stejně rychle opustila. “Kdo je to?” Otázka ostře vyletěla z jejích úst. Služka, která dětem dávala kaši, se se strachem napřímila, přesto odvážně předstoupila před královnu a odpověděla: “To jsou děti z vesnice, které v posledních měsících ztratily rodiče. Děti, které se snažíme zachránit.” Královna se na ženu podívala, a uvědomila si, že je sama ještě skoro dítě. “Kdo ti to dovolil?” A rukou ukázala na děti, které se již pomalu začaly choulit k sobě, protože vycítily nebezpečí.

“Soucit nad utrpením, má paní.”

Odpovědělo děvče a dívalo se pokorně na Královnu. A tu najednou ovládl pocit, který poznala naposled v dětství, když byla ještě její matka na živu. Byl to stud. 

V tu chvíli ke Královně přistoupil pobočník se slovy: “Mám je vyhodit a dívku potrestat?” Otázka byla jako řez dýkou. Jasně si uvědomovala nutnost potrestat dívčinu neposlušnost, ale srdce jí říkalo, že ta malá služtička učinila něco, na co měla myslet ona sama. A tak pomalu zvedla ruku, pokynula nejbližšímu kuchtíkovi, aby dokončil vydávání kaše. Poté se obrátila na dívku a stroze jí přikázala, aby šla za ní. Děvče svěsilo hlavu v očekávání nejhoršího a Královnu beze slova následovalo.

———

Královna stála ve stínu obrovské kupy dřevěných trámů a s uspokojením pozorovala, jak jde stavitelům práce od ruky. Před ní se začala rýsovat první z mnoha budov, které zamýšlela věnovat mnišskému řádu, jejichž posláním byla starost o chudé a nemocné. Kousek před nově vznikající bránou se k zemi pro klacíky ohýbalo děvče, které před několika měsíci přistihla na nádvoří vydávat nepovoleně kaši. Vypadalo to, že stopy po ranách holí na jejích zádech již nadobro zmizely, byla ráda, že dívka svůj trest přežila. Nyní se opět smála a malé klacíky podávala dětem, které se batolily kolem ní. V některých poznávala ty, kterým se díky dívčině pomoci podařilo přežít. 

Pobočník tiše přistoupil ke Královně, vědom si hlubokého klidu, který z ní vyřazoval. “Tolik se za ten rok změnila”, pomyslel si. “Paní, je Vás potřeba v trůním sále. Rada se již sešla a čeká nás mnoho věcí k rozhodnutí.”

Královna se na něho unaveně podívala a s povzdechem se naposledy potěšila pohledem na vznikající stavbu i děti hrající si v jejích základech. Poté se otočila a vydala se za pobočníkem. Když tu náhle vyřkla otázku, která jí již týdny nahlodávala.

“A co teď?”

Pobočník se zastavil, po krátké odmlce pokýval hlavou a řekl: “Nyní, je má paní, zřejmě čas na to, abyste si našla svého krále.”

——

Trochu teorie na závěr:

Archetyp královny patří k těm nejstarším. V základu nese archetyp matky, čímž částečně předznamenává svoje světlé i stinné stránky. Z mateřského archetypu určitě převzala potřebu pečovat a starat se, stejně tak jako schopnost naprostého zničení všeho živého kolem ní. Stejně jako u matky se předpokládá protějšek otce, i zde uvažujeme o královně jako o jedné z páru. Obě ale dokáží existovat i samostatně, natolik to jsou komplexní archetypy. Pravdou však je, že až se svými protějšky, jsou schopny naplnit svůj plný potenciál. Síla Královny se skrývá především ve schopnosti tvořit a udržovat. Jedná se o statický archetyp, spojený se stálostí a pevností trůnu.

Archetyp královny v sobě obsahuje téma krve, které je opět propojenou s matkou. U mateřského principu se jedná o základní cykličnost v přírodě, tedy o koloběh života a smrti. V případě královny však mluvíme spíše o krvelačnosti, což je atribut spojený s mocí. Moc a s ní spojená odpovědnost je předpokladem pro institut vlády. Zajímavé je, že krvavou symboliku spojenou s obnovou života v sobě nese král. 

Královna je v tomto příběhu nejdříve obětí svého vlastního stínu. Až mezní událost (krvavý západ, okamžik po bitvě), jí přiměje k vystoupení z tohoto stínu. V příběhu můžeme vidět postupný přerod z Královny, která je spíše maskulinního charakteru, v královnu ženštějších atributů. Zakončení větou “…čas na to, abyste si našla svého krále” nemá mít romantický význam, ale má být spíše ukázkou dalšího vývoje tohoto archetypu. Král zastává z této dvojice mužský princip a ona ten ženský. Společně fungují jako jin a jang. Doplňují se a fungují společně jako celistvý základ pro vznik zdravého a fungujícího království. V přeneseném slova smyslu se může jednat nejen o rodinu, ale také o firmu či dokonce stát. Pokud nemá královna svého krále, funguje samostatně, je důležité pro takovou ženu pracovat na vnitřní vyváženosti mužského a ženského principu.

Abychom nezůstali jen u teorie, ráda bych se v druhém díle podívala na to, jak vypadá pojetí Královny dnes. Pokusím se tento archetyp více přiblížit v každodenní praxi.