Špatné zdrojování mateřského archetypu – Aneb proč se matky přejídají, horečnatě nakupují a nakonec se stejně cítí samy

Zdrojování je pojem, který je poměrně trendy. Schválně, od koho všeho jste v poslední době tohle slovo slyšeli? Mně, jako mámě dvouleté holčičky, na mysli nejčastěji vyvstane věta od Vlaďky Bartákové (Jak vychovávat a nezbláznit se) „Nezazdrojovaný rodič, je nas… rodič :)“.  Ale upřímně, fakt tomuhle pojmu rozumíme? Jde mi hlavou – „Pokud by nám zdroje fungovaly, tak bychom přece tak často nepadali na tlamu, ne?“. Chápejte, nemyslím si, že je problém v tom, že se neumíme zdrojovat. Snad už každému z nás je jasné, že máme potřeby, které je nutné naplnit. Ale mám pocit, že zdrojujeme na špatných místech. Jako bychom chtěli linecké cukroví slepit francouzskou hořčicí. Co si budem… dá se to sníst, ale ta rybízová marmeláda nás uspokojí tak nějak více.  

Pod pojmem zdrojování si představím člověka jako baterii. Vybitý člověk, je slabý člověk. Stejně jako baterie, ve které došla šťáva, nemá kapacitu vykonávat činnosti, které je potřeba. Člověka vnímám i jako svítilnu. Pokud má málo energie, světla ubývá, až nakonec zhasne. Dokud se nepřipojí na zdroj energie, to, co se vycuclo, se těžko obnoví. Není ale zdroj jako zdroj. Něco nás nabije, jiné vyživí. Může to trvat okamžik nebo celé roky. Co když ale tolik nezáleží na míře vyčerpání jako na tom, abychom vyčerpanou část spojili se správným zdrojem? A pojďme ještě dál.. co když máme ve zvyku sytit jen některé části našeho já na úkor jiných? Když použiji příměr, jako bychom pořád umývali karoserii, ale na podvozek zapomínali. Dřív nebo později to začne dole hnít.

Dle mého názoru, když o člověku smýšlíme jako o baterii, děláme jednu podstatnou chybu. Představujeme si jeho energetickou kapacitu jako pomyslný válec s tekutinou. Pokud odčerpáme, hladina se sníží, pokud dolejeme, hladina vystoupá. Jenže my fungujeme spíše jako plástve medu. Naše energetická zásobárna je rozdělena na mnoho malých chlívečků, které se sdružují do větších oddílů. A právě ty teprve dotují energií různá centra. Co mám ale těmi centry na mysli?

V archetypové psychologii (mimo jiné) pracujeme s něčím, co si velmi zjednodušeně můžeme představit jako vnitřní osoby, které v nás žijí vlastním životem. Každá žena v sobě nalezne například archetyp Matky, Milenky, Čarodějky nebo nejrůznějších bohyní a podobně. Každý muž má svého vnitřního hrdinu, bojovníka nebo otce. Žijí v nás tisíce postav, ne všechny jsou ale aktivní – oživené. Pouze ty, které jsou připojené ke zdrojům energie, se stávají individuálními centry. Pouze ty archetypy, které vědomě či nevědomě používáme, se projevují v našem chování ve vnějším světě. Zcela zásadní je, abychom k těmto vnitřním osobám (jednotlivým centrům) zůstali v pozici Centrální řídící jednotky. V archetypové psychologii vnímáme problém ve chvíli, kdy tyto vnitřní osoby získají takovou moc, že ony začnou řídit nás. 

Uvedu příklad, který sama žiji 🙂 Naše dítko (mé a mého milovaného muže) je vysoce reaktivní třaskavina, která svou energií udivuje každého, kdo je s ní v kontaktu déle než deset minut. V rámci nepřímé úměry – čím rychlejší naše malá formule je, tím vyřízenější jsou technici v dokovací stanici. A přátelé, nemusím dodávat, že čím méně techniků, tím větší pravděpodobnost, že formule přijede na pit stop a technici namísto výměny pneumatik jen frustrovaně třískají hlavou do zdi a modlí se, aby formuli konečně došlo palivo. Jenže ono se zdá, že má bezednou nádrž. Odkud se sakra ta energie našich dětí pořád bere? Hádejte! Naši miláčci, se vší bezmeznou láskou, kterou k nim cítíme, jsou takoví malí cizopasníčci. Příroda to tak zařídila, aby měli vůbec šanci přežít. Jenže dříve nás na to bylo poněkud více, asi tak desetinásobně více. Žili jsme v komunitách, v kmenech, v rodinách. V dnešní době máme štěstí, když jsou na výchovu dětí dva a tchýně neprudí 🙂 Přesto tím primárním zdrojem života, především v prvních letech po narození, je vždy matka!

Narozením potomka se u každé ženy aktivuje archetyp Matky bez ohledu na to, jestli někdy předtím mateřské pudy měla či ne. Žena porodem ze dne na den ztratí svůj starý život a musí se (někdy drasticky) přizpůsobit nové roli. Je to nápor na psychiku i na tělo. Především v prvních měsících je to obrovský chaos, který je způsoben tím, jak archetyp Matky odsouvá všechny ostatní vnitřní osoby do pozadí a zabírá si jejich energetická napajedla. Tento archetyp je poměrně roztahovačný a pohlcující a je téměř nemožné mu z počátku nastavit hranice. Pokud by tomu tak nebylo, děťátko by mělo daleko menší šance na přežití. Příroda tak zařizuje, aby se dítě stalo hlavní prioritou a vše ostatní šlo stranou, včetně ženy samotné, protože dítě nesaje pouze mléko ale obrovskou část samotných energetických zásob své matky. To je z archetypového hlediska příčinou pocitu, že žena ztratila své staré já. Ona opravdu ztratila kontakt s archetypy, které dříve charakterizovaly její osobnost, čímž se proměnilo nejen její chování, ale i vnímání světa. 

Bohužel mají mnohé ženy pocit redukce (což je způsobeno především tím, jak je nás na výchovu dětí málo). Jakoby se s nich staly stroje na výživu, péči, starost a úklid. Se smutkem a vyčerpáním vzpomínají na svou bývalou svobodu, atraktivitu, schopnost strategicky a logicky myslet, na rozhodnost či společenský život. Ale pokud mají štěstí, dostane se jim do ruky informace o jakémsi zdrojování. Začnou se znovu propojovat se svým starým já. Opět se začnou starat o své tělo, věnovat pozornost svému partnerovi, začnou se duchovně seberozvíjet. Mají snahu se vrátit k aktivitám, které jim dříve přinášely radost a právě tu kýženou energii. Mnoho v jejich životě se zlepší a přiblíží se (alespoň zdánlivě) ke starým kolejím. Energie je víc, čím více má žena aktivit, už pouze nepřežívá, ale najednou se snaží vybalancovat svůj život mezi svými potřebami a potřebami těch, o které se stará. Archetyp matky se totiž nestará pouze o děti, ale o všechny kolem sebe. A za to dostává obrovskou odměnu ve formě nepostradatelnosti. Čím důležitější pro ostatní je, tím je mocnější. Právě proto mnoho žen i po tom, co jejich děti odrostou, nevědomky nechávají svou vnitřní Matku i nadále vládnout jejich životem. Tím se ale dostávají do smrtící spirály výdeje energie a potřebou ji opět dosytit v závislostních vztazích. O tom ale jindy 🙂

Pokud jste maminka předškolkového dítěte, jste prostě máma na hlavní pracovní poměr ať chcete nebo ne. A pokud  je archetyp Matky dominantní, nepomáhá si občas zajít na masáž, do fitka nebo s kamarádkami vyrazit na prodloužený víkend. To jsou aktivity, které zdrojují jiné vnitřní osoby a ty teprve zpětně dotují archetyp Matky (vzpomeňte na již zmíněné plástve medu). Masáž a tělová práce pomáhá zdrojovat naši vnitřní milenku, Afroditu či Hetéru. Fitko, silové cvičení, soutěživé sporty, práce se zvířaty zase sytí vnitřní Amazonku, Artemis či divošku. Cestování je o dobrodružství, svobodě, pohybu napříč zeměmi a kulturami – nic pro matku, která potřebuje bezpečí a hnízdo. 

Pokud ale máme žravé nálady a lednička se pro nás stane postrachem i nejlepší přítelkyní, něco děláme špatně. Pokud se nemůžeme dotknout telefonu aniž bychom si neulítly na stupidních hrách, kde jsme odměňovány srdíčky za správný klik anebo horečnatě nenakupujeme na internetu s pocitem, že to „fakt potřebujeme“ a když to konečně dorazí, s jakousi prázdnotou to odložíme do skříně a vrhneme se na nové nákupy, pak zdrojujeme náš vnitřní archetyp Matky ŠPATNĚ! Sacharidy a tuky prázdnotu a citovou vyhladovělost nazaplní. Pocit osamocení a nedostatek uznání nezmizí ani po tisíci laicích na instáči. A nová kabelka nebo sexy boty sice mohou přinést chvilkové štěstí, ale neuspokojená matka uvnitř nás se může velmi snadno dostat do smrtícího kolečka povrchního materialismu (některé prameny uvádí, že slovo materie – hmota, je odvozeno od latinského slova materia, což znamená původ, zdroj nebo matka).

Matku může vyživit pouze někdo větší, než je ona sama. Kdo to ale je, když ona dává život? Ve vztahové oblasti by to měla být matka té konkrétní ženy. Pokud ji nemá nebo spolu neudržují kontakt, je potřeba sáhnout po jiné, silnější (často i starší) mateřské ženě ve své okolí. Matka uvnitř vás nepotřebuje pouze pohlídat děti, potřebuje vnitřní propojení a porozumění beze slov. Ale tak jako voda neteče nahoru i vy potřebujete stát pod pramenem, abyste řádně uhasily žízeň. Proto je nutné, aby dotyčná žena stála jaksi nad vámi – ať zkušenostmi či věkem. Teprve potom od ní můžete čerpat sílu. Pokud vám ona sama dala život, pak zdrojování funguje nejlépe. No a pokud se nezdaří takový typ kontaktu, je tu ještě jedna matka. Říkáme jí Velká Matka, Matka příroda či velká Bohyně. Napojení se na tento zdroj skrze nejrůznější terapie, meditaci či práci v přírodě vám také pomůže k ledasčemu pomoci. Ale těžko vám doma uvaří, uklidí anebo pohlídá ratolest 🙂 Nejlepší je kombinace obojího – právě tohle je jedno ze skrytých tajemství ženské soudržnosti, sesterství a síly kořenů, které čerpají z původního rodinného systému. 

Když píšu tyto poslední řádky, z dětského pokoje se ozývá bědování a pláč mé malé divošky. Babička je daleko, ale za oknem svítí sluníčko a vítr se prohání ve větvích stromů. Takže dodatluji poslední slova a pro dnešek zvolím variantu B 🙂 Vezmeme panenku, papírového draka a spojíme příjemné s užitečným. Naše vnitřní maminky se vezmou za ruce a naše vnitřní amazonky nás provedou skrytými cestičkami v lese, abychom mohly společně načerpat tu kýženou energii 🙂