Jitka Vodňanská – zážitek a prožitek. Psychoterapeuticko – konstelační seminář.

Dnes zakončím svůj miniseriál o Jitce Vodňanské. Původně jsem vůbec nepočítala s tím, že by měl mít více než dvě části. Ale věci se tak chtěly – věci se tak prostě vyvinuly, proto jsem to pustila a psala. Nyní vidím, že je to důkaz toho, že práce Jitky Vodňanské na mě silně zapůsobila. Ba dokonce – a o tom budu psát na konci – mě inspirovala i pro mé budoucí směřování. Takže, jestli s vámi také něco rezonuje – zkuste to nechat žít vlastním životem a pozorujte, co se z toho zrodí.

(Kruh “účastníků”, foto: Lenka Konečná)

Fail ihned na začátku (původně jsem chtěla použít mnohem vulgárnější obrat). Zcela a otevřeně přiznávám, že jsem opět dorazila pozdě. A kdyby o pár minut nebo o hodinu… já dorazila pozdě o jeden celý den!

Pochopíte moji psyché?

Ve zvyku mám i ohlašovat, když se u mě něco velkého chystá, takže moje nejbližší okolí si připadalo, že na ten seminář jde při nejmenším se mnou.

Sečteno, podtrženo – seminář začínal v pátek ráno a ne v sobotu, jak jsem si myslela já. Co na to říct? Jistě se nabízí univerzálně použitelná „ezo“ věta:

 „Tak to mělo být, na páteční část tě TO nepustilo.“

Co je to ksakru TO? Napadá mě k tomu jen stejnojmenný děsivý film na motivy knihy od Stevena Kinga.

A vlastně to pro mě takový malý horor byl – když jsem volala Jitce Počarovské (která je sama rodinnou terapeutkou a seminář organizovala), styděla jsem se až do morku kostí a modlila jsem se, aby mě neposlala k šípku.

Úvodní část filmu skončila happyendem a z počátečního hororu se stala spektakulární psycho – detektivka s přesahem ve jménu všeobjímající lásky a porozumění.

Seminář

Byl to jiný druh skupiny, než na který jsem byla doposud zvyklá. Byť se tito lidé mezi sebou již znali (vždy se ptám, jestli je to dobré či špatné znamení), připadali mi mnohem rezervovanější.

Později jsem pochopila, že mezi nimi byli mnozí, kteří buď byli na takovémto druhu semináře poprvé a přivedl je zájem o Jitčinu psychoterapeutickou práci, nebo tam byli tací, kteří byli (jsou) v Jitčině výcviku. Energie byla tedy mnohem “více nohama na zemi”… jaksi racionálnější, možná i opatrnější, přesto v přátelském duchu.

Osobně mi to sedlo ihned od začátku.

Cítila jsem v tom velmi dobrý balanc – nazvala bych to jako „vědeckost versus duchovnost“.

Od první chvíle jsem vnímala, jak Jitka dokáže skvěle držet hranice a díky tomu vytvořit prostor, ve kterém si lidé mohou dovolit jít do hloubky – do prožitku, do emocí, do léčebného procesu.

A zároveň jsem se cítila v bezpečí skrze vědomí, že kdyby se komukoliv „rozjel“ nějaký proces, k dispozici jsou dvě odbornice, které jsou schopny okamžitě zasáhnout a pomoci.

Fascinující byla Jitčina schopnost být plně přítomna. Když mluvila, mluvila. Když naslouchala, naslouchala. Když se smála a sršela vtipem, byla stejně TEĎ a TADY, jako když měla v některých emotivních okamžicích slzy v očích.

Jitka pro mě byla jímavá… její duch, opravdovost, široké srdce.

Foto: Profimedia.cz, ara, ČTK

Co bylo náplní semináře?

Jak Jitka již předem – na svých stránkách – avizovala, byla to kombinace tzv. malých a velkých konstelací.

Každý, kdo se chtěl podívat na své téma a tudíž postavit velkou konstelaci (u které byli přítomni všichni účastníci kurzu jakožto diváci, emocionální podpora a zdroj zástupců do rolí), měl šanci být vybrán losem.

Každý den byla postavena jedna velká konstelace a los (vědecké vysvětlení ani nehledejte) se postaral o to, aby se jednalo o téma, které se na hluboké emocionálně duchovní úrovni týkalo nás všech (včetně lektorů).

Bylo to neuvěřitelné, ale energie konstelace nás držela téměř hodinu a poté pokračovala další hodina naprosto upřímného, ničím nezabarveného sdílení, které mělo stejně silný terapeutický účinek jako samotná konstelace.

Musím přiznat, byla jsem překvapená tím obrovským prostorem pro sdílení (tudíž i vysvětlení toho, co proběhlo), protože Bert Hellinger* za takovéto „rozkecávání“ prý ze svých seminářů vyhazoval.

Osobně jsem za to velmi ráda. Myslím si totiž, že Jitka velmi dobře věděla, jak opět terapeuticky směrovat účastníky k tomu, aby popisovali jen své emoce – aby pouštěli ven to, co chtělo být propuštěno – ale nesklouzli k posuzování a racionálnímu spekulování.

Díky tomu bylo možné opečovat a zacelit případné rány, které by mohly silnou konstelací vzniknout.

Trochu mi to připomínalo chirurgický zákrok, kdy byla provedena nejen úspěšná operace, ale i následné zacelení ran, aniž by zůstala viditelná jizva.

(Místo konání semináře, Foto: Cooworking centrum Sněmovní 7)

Tzv. malé konstelace pak byly série cvičení, prováděné ve dvojicích či trojicích. Byly tvořeny na témata, která si účastníci předem odhlasovali. Pro mě osobně to bylo novum a byla jsem z nich dokonce nadšenější než z velké konstelace.

Tato cvičení, díky menšímu počtu lidí a kratší době, byla sice méně intenzivní, ale díky tomu nebyl člověk na konci dne vyšťaven a přesto (věřím), splnila svůj účel.

Já osobně mám po celodenním konstelování chuť tak akorát zalézt do postele a spát. Po Jitčině semináři jsem si však večer ještě vzala kolo a jela se na chvíli projet do lesa a bylo mi naprosto skvěle.

Takže závěrem – co ještě dodat?

Občas se stává, že si něco či někoho vysníme a realita je pak krutě odlišná. Jsem moc ráda, že v tomto případě se mi to nepotvrdilo.

Moje setkání s Jitkou Vodňanskou dotvořilo obraz neobyčejné ženy s obrovským srdcem, který jsem si vytvořila již při četbě její knihy „Voda, která hoří.“

Pevně doufám, že to nebylo naposledy, kdy jsem mohla být účastna její práce. Inspirovala mě totiž natolik, že jsem se sama definitivně rozhodla podstoupit terapeutický výcvik.

Tak mi držte palce – cesta to bude náročná a nikdy nekončící 🙂

Adios

Vaše Lenka Konečná

—————————–

*Bert Hellinger je německý psychoterapeut a tvůrce metody Rodinné a Systemické konstelace. Dnes je mu 93 let a ještě donedávna pořádal konstelační semináře.

Tento článek je zakončením minisérie o knize a setkání s Jitkou Vodňanskou a navazuje na:

Kniha “Voda, která hoří” od Jitky Vodňanské. Část 1.

Jitka Vodňanská – zážitek a prožitek. Kniha a konstelační seminář. Část 2.